BLOG

Pětiletka s Fuji

Nebude to ani srovnávání s….., ani výčet technických parametrů. Prostě jen subjektivní pocity a zkušenosti se systémem, který není dokonalý a jehož konstruktéři tak trochu sázejí na emoce.

Prozření:
Co na počátku vypadalo jako úspora váhy dohnal pětiletý vývoj do stavu, že některé kombinace tělo/objektiv, APS-C/FF mají cca stejnou váhu a cenu.

Co mi Fujina dala?
Určitě zábavnější focení. Tak nějak je pro mě s tím archaickým pojetím koleček a tlačítek větší zábava, než stroze digitální rozhraní, jako má např. Sony.

Kde jsou ty emoce?
Pod elegantním retro designem se maskuje špičková digitální technologie, která si klade požadavky: dodělej mě doma podle svých potřeb. Tlačítkům a voličům jsem přidělil ty „moje funkce“ z nabídky 48 různých funkcí podle stylu focení. Z toho plyne problém při půjčování těla od kolegy, protože ze všech tlačítek je jistá jen spoušť. Ne nadarmo se mezi Fujisty usídlilo rčení „ukaž mi své kvéčko a já ti řeknu jaký jsi“.
Mezi emoce patří také famózní JPEG SOOC, ale….. Trvalo mi než jsem pochopil, jak s tím zacházet; nepřelézat ISO 1600, vyvažovat bílou Kelviny v hledáčku při focení (jedno oko v hledáčku, druhé na scéně). Zvolit vhodnou simulaci filmu. Osobně preferuji profil ETERNA (Color +1) s neutrálním barevným podáním. Natahuje dynamický rozsah a fotky mají to čemu se říká „cinematic look“. Na portréty v přirozeném světle beru Neg Pro Hi a v umělém ostřejším osvětlení (také blesk) Neg Pro Std. Barevně nevýrazné prostředí oživuji simulací Velvia.
Moje oblíbené „fíčura“ = DR-P (priorita dynamického rozsahu). Procesor vyhodnotí scénu a zvolí nejvhodnější kompenzaci světel a stínů, aby nedocházelo k přepalů/podpalům. (Capture One to umí přečíst také při imortu RAF s nastavenou křivkou AUTO).

EVF
Dnes se mi při pohledu do OVF zdá, že zobrazení je hezké, ale nedává mi potřebné technické informace o vzhledu budoucího snímku. Používání EVF je pouze o zvyku a později návyku. Odměnou za „zvykačku“ je vidět snímek jaký doopravdy bude. A věřte, nevěřte pohled do EVF 3,69mil+ s obnovovací frekvencí 100+ nemá chybu (alespoň u technologie Canon/Fuji). Při sériovém focení odpadá blackout mezi snímky a objekt je vidět plynule.

Jak jsem vybíral objektivy:
Protože objektivy jsou „zlatým“ jádrem X-systému, tak jsem při nákupech experimentoval a občas jsem se vracel k původnímu modelu. Začal jsem dvojicí XF 23/1,4 a 56/1,2 což mám i dnes. Spolu s X-E2 jsem získal XF 18-55. Pak jsem přibral 50-140/2,8, který jsem vyměnil za 90/2, abych se později zase vrátil k 50-140/2,8. Kvůli světelnosti jsem vyměnil skvělý XF 10-24/4 za Samy 12/2 (fotky pod jevištěm). Pro street jsem přibral XF 23/2 i když jsem to ohnisko už měl. Obě třiadvacítky jsou totiž dost rozdílné objektivy. Jako jeden z posledních jsem dokoupil XF 16-55/2,8, abych zjistil, že to byla velká chyba, protože tím jsem měl začít. Ten objektiv je neskutečně dobrý a pokud není clona 2,8 vysloveně limitující veličina, není třeba ho sundávat, protože v kvalitě obrazu si nijak nezadá s monofokály. Ideálem by asi bylo mít „red XF badge“ trio 8-16; 16-55; 50-140, jenže pro ten úžasný širokáč nemám dost zakázek, abych jimi pokryl pořizovací cenu. Ano, ty objektivy jsou velké, těžké a drahé, ale nepřipouštějí žádné kompromisy v optické kvalitě.

Autofokus
Moje zkušenosti s vyladěním autofokusu jsou na velmi dlouhé vyprávění, tak se pokusím sdělit jen to nejpodstatnější. Marketéři Fuji vydali samostatný manuál k nastavení AF v závislosti na použitých objektivech a charakteru scény. Aktuálně mám na šesti nativních objektivech 3 druhy pohonu AF a to ovlivňuje moje nastavení AF. Nejlepší výsledky – rychlost, tichost, přesnost – jsou s objektivy, které mají v označení „L“. Pak následují objektivy řady s clonou f2 a XF16/1,4 + XF 16-80. Aby to nebylo jednoduché tak ohnisko 90 a 200 má sice clonu 2, ale pohon L. Nakonec přichází „stará garda“ z počátků systému (XF 23; 35; 56; 60), která je pomalá, hlučná, ale také přesná i s nejmenším ostřícím bodem. Když jsem se naučil používat tunning AF-C, tak jsem zjistil, že je výkon AF mnohem lepší, než s továrním nastavením, které vše průměruje.

Blesky:
Výběr nativních blesků je malý a drahý. Začal jsem s blesky Nissin i60 a dálkou. Po uvedení systému Godox jsem blesky Nissin prodal a nakoupil výkonné V1/75 Ws+dálku. Velký kruhový reflektor nenahradíš. Navíc jsou součástí širokého systému. Do kapsy mám Godox TT350 s možností použití in/off shoe.Všechny jsem vyzkoušel v režimech doplňkového světla a HSS a chodí na Fuji naprosto bez problémů.

K čemu přihlédnout před tím, než jdu do Fuji?
Kdo chce vytěžit maximum ze souborů RAF potřebuje Capture One;
zapomene zvyky z DSLR;
naučí se nové zvyky MLC;
učí se správně využívat bezkonkurenční JPEGy SOOC.
Vždy sebou mít alespoň jednu rezervní baterii N126s a kapesní blesk pro občasné přisvícení.
(Novinka X-T4 je na tom s baterií o 100% lépe).
Pro plné využití rychlosti HW+SW ukládání dat jsou potřebné SD karty typu Lexar 2000x, Toshiba Exceria Pro R260MB/s W240MB/s, SanDisk Extreme Pro R300MB/s apod. – čili nemalá investice.

Resumé
Mým miláčkem je X-H1, která má odolnost tanku postupujícího pouští, vánicí, močály a pralesem. Má stabilizaci, kterou překoná jen Panasonic G5. Zesílenou stěnu s bajonetem, takže nehrozí vylomení ani s „mackem“ XF 100-400, nebo XF 200. A spoušť je tak tichá, že nevyplaší ani smyčcové kvarteto nebo operní pěvkyni.

Po více jak pěti letech s Fuji X mám XH1 + XT3 a 8 objektivů, které pro různé účely pokrývají rozsah od 8mm do 140mm.

Pokud jste to dočetli až sem, tak vám děkuji za vaši pozornost. Kdo se chce na něco zeptat, rád odpovím.
Nakonec jsem připojil dvě opravdu krátká videa:

X-H1 je jako tank: https://www.youtube.com/watch?v=i9xZO7_scRw
Jak funguje priorita dynamického rozsahu: https://www.youtube.com/watch?v=TEYJX08-5Vc

Podzim u Baltu

K Baltu se jezdí v létě, když je alespoň trochu teplo a lze se v moři vykoupat. Na přelomu října a listopadu je pobřeží rájem fotografů. Pusté pláže, někdy i bouřlivé moře a „klares Licht des Nordens“ jsou moje oblíbené chvíle na břehu Baltského moře. Tentokrát jsme se vypravili spolu s mým synem na ostrov Rügen a hledali jsme místa, která nás osloví. Nejvíc času jsme strávili v přístavu Saßnitz a na pobřeží Wieker Boden. Jinak bylo počasí přímo ukázkové a možná nám chyběla ranní mlha, aby podtrhla zádumčivou severní atmosféru.

Fotky jsou pořízeny Fujifilm X-T2, X-H1 + XF 18-55; XF 23; Samy 12. Filtry CPL B+W Kaesemann, ND 1000x. Naše výbava Fujifilm se plně osvědčila i když jeden den hnal silný vítr vodní tříšť přímo proti pobřeží.

Scénické focení

Pravidelně fotím divadlo a koncerty. Snímky ukládám ve formátu RAW+JPEG, protože většinou použiji JPEG a teprve, když je kvalita nevyhovující přichází na řadu editovaná verze snímku ve formátu RAW.  Fuji X nabízí mnoho možností, jak ovlivnit technickou kvalitu snímku a tak jsem postupně měnil různé kombinace nastavení fotoaparátu a zjišťoval, jak se bude měnit technická kvalita fotografií.
Nakonec jsem dospěl k hodnotám, které nyní používám pro scénickou fotografii:
Q-éčko
ISO AUTO 200-3200. Ve většině záběrů nevyužiji takto nastavené ISO v plném rozsahu. Nejčastěji mám snímky s hodnotou ISO 1000-2000. Rychlost závěrky nastavuji na 1/250, abych se vyvaroval pohybové neostrosti. Pokud vím, že aktéři budou na pódiu hodně v pohybu nastavuji 1/320.
DR AUTO – změny dynamického rozsahu (100, 200, 400) přenechávám fotoaparátu, který si upravuje nastavení podle aktuálního kontrastu scény. Ze zkušenosti mohu konstatovat, že to dělá dobře.
K – VYVÁŽENÍ BÍLÉ  řeším podle převládajícího nasvícení scény. Maximální komfort nabízí v tomto ohledu hledáček EVF, kde si kontroluji pravým okem obraz v hledáčku a levým sleduji scénu. Otáčením zadního roleru měním hodnotu Kelvinů, tak, až se obraz v EVF nejvíce blíží barevnosti scény. Jasně, že lze u RAFů změnit vyvážení bílé v postprocesu, ale tato metoda šetří práci.
NOISE REDUCTION (NR) používám hodnotu -2 a případnou korekci šumu v obrazu upravím až při postprocesu. Nemám rád příliš „vyžehlený“ snímek, kde redukce šumu začne ubírat detaily.
IMAGE PROFILE preferuji PRO NEG STANDARD se zvýšenou saturací barev (viz COLOR).
IMAGE FORMAT jak jsem již uvedl fotím JPEG a RAF a někdy je prostě JPEG perfektní a není na něm co vylepšit – čili ušetřím čas. Proto nastavuji RAW+FINE JPEG.
SHADOW TONE na hodnotě -2, protože reflektory vytvářejí často velmi hluboký stín a mně se pak hodí při postprocesu zachované vykreslení ve stínech, protože kontrast mohu přidat vždy.
HIGHLIGT TONE je rovněž -2 ze stejných důvodů. Dávám přednost měkčímu podání.
COLOR +1, protože profil PRO NEG STANDARD dává tlumené barvy, tak to kompenzuji, aniž bych se dostal do situace příliš saturovaných barev.
SHARP – nejvíce diskutované nastavení, jehož hodnota se odvíjí také od subjektivního pohledu fotografa. Preferuji -2, což mi dává možnost „doladit“ ostrost během postprocesu. Obvykle používám objektiv XF 50-140/2,8 nebo XF 90/2, který sám o sobě dává velmi ostrý obraz. Při vysokých hodnotách ISO takové neagresivní nastavení ostrosti snižuje zvýraznění šumu. SW ve fotoaprátu nemá možnosti doostření během zpracování snímku jako plnohodnotný foto editor, který nabízí širokou paletu nástrojů, nejen celoplošného, ale i lokálního doostření. Nemusí se mnou všichni souhlasit. Jak už jsem na začátku uvedl, je nastavení ostrosti v těle do značné míry otázkou subjektivního pocitu.
PS: Nedávno jsem dostal od jednoho zkušeného fotografa zajímavý tip na trik se šumem. Modrý kanál jsem obvykle používal pro doostření (pokud to bylo třeba), ale nikdy mně nenapadlo použít editování barevných kanálů k selektivní redukci šumu. Mimořádně vhodný pro takové operace je program Affinity Photo, kde lze při editování v rámci barevných kanálů zvolit funkci Bilateral Blur…, která dovoluje rozostření plochy při zachování ostrosti hran.