Pravidelně
fotím divadlo a koncerty. Snímky ukládám ve formátu RAW+JPEG,
protože většinou použiji JPEG a teprve, když je kvalita
nevyhovující přichází na řadu editovaná verze snímku ve
formátu RAW. Fuji X nabízí mnoho možností, jak ovlivnit
technickou kvalitu snímku a tak jsem postupně měnil různé
kombinace nastavení fotoaparátu a zjišťoval, jak se bude měnit
technická kvalita fotografií.
Nakonec jsem dospěl k hodnotám,
které nyní používám pro scénickou fotografii:
Q-éčko
ISO
AUTO 200-3200.
Ve většině záběrů nevyužiji takto nastavené ISO v plném
rozsahu. Nejčastěji mám snímky s hodnotou ISO 1000-2000. Rychlost
závěrky nastavuji na 1/250, abych se vyvaroval pohybové
neostrosti. Pokud vím, že aktéři budou na pódiu hodně v pohybu
nastavuji 1/320.
DR
AUTO
– změny dynamického rozsahu (100, 200, 400) přenechávám
fotoaparátu, který si upravuje nastavení podle aktuálního
kontrastu scény. Ze zkušenosti mohu konstatovat, že to dělá
dobře.
K
– VYVÁŽENÍ BÍLÉ
řeším podle převládajícího nasvícení scény. Maximální
komfort nabízí v tomto ohledu hledáček EVF, kde si kontroluji
pravým okem obraz v hledáčku a levým sleduji scénu. Otáčením
zadního roleru měním hodnotu Kelvinů, tak, až se obraz v EVF
nejvíce blíží barevnosti scény. Jasně, že lze u RAFů změnit
vyvážení bílé v postprocesu, ale tato metoda šetří
práci.
NOISE
REDUCTION (NR)
používám hodnotu -2 a případnou korekci šumu v obrazu upravím
až při postprocesu. Nemám rád příliš „vyžehlený“ snímek,
kde redukce šumu začne ubírat detaily.
IMAGE
PROFILE
preferuji PRO NEG STANDARD se zvýšenou saturací barev (viz
COLOR).
IMAGE
FORMAT
jak jsem již uvedl fotím JPEG a RAF a někdy je prostě JPEG
perfektní a není na něm co vylepšit – čili ušetřím čas.
Proto nastavuji RAW+FINE JPEG.
SHADOW
TONE
na hodnotě -2, protože reflektory vytvářejí často velmi hluboký
stín a mně se pak hodí při postprocesu zachované vykreslení ve
stínech, protože kontrast mohu přidat vždy.
HIGHLIGT
TONE
je rovněž -2 ze stejných důvodů. Dávám přednost měkčímu
podání.
COLOR
+1, protože profil PRO NEG STANDARD dává tlumené barvy, tak to
kompenzuji, aniž bych se dostal do situace příliš saturovaných
barev.
SHARP
– nejvíce diskutované nastavení, jehož hodnota se odvíjí také
od subjektivního pohledu fotografa. Preferuji -2, což mi dává
možnost „doladit“ ostrost během postprocesu. Obvykle používám
objektiv XF 50-140/2,8 nebo XF 90/2, který sám o sobě dává velmi
ostrý obraz. Při vysokých hodnotách ISO takové neagresivní
nastavení ostrosti snižuje zvýraznění šumu. SW ve fotoaprátu
nemá možnosti doostření během zpracování snímku jako
plnohodnotný foto editor, který nabízí širokou paletu nástrojů,
nejen celoplošného, ale i lokálního doostření. Nemusí se mnou
všichni souhlasit. Jak už jsem na začátku uvedl, je nastavení
ostrosti v těle do značné míry otázkou subjektivního
pocitu.
PS:
Nedávno
jsem dostal od jednoho zkušeného fotografa zajímavý tip na trik
se šumem. Modrý kanál jsem obvykle používal pro doostření
(pokud to bylo třeba), ale nikdy mně nenapadlo použít editování
barevných kanálů k selektivní redukci šumu. Mimořádně vhodný
pro takové operace je program Affinity Photo, kde lze při editování
v rámci barevných kanálů zvolit funkci Bilateral Blur…, která
dovoluje rozostření plochy při zachování ostrosti
hran.
