Fuji X ve scénické fotografii

Pravidelně fotím divadlo a koncerty. Snímky ukládám ve formátu RAW+JPEG, protože většinou použiji JPEG a teprve, když je kvalita nevyhovující přichází na řadu editovaná verze snímku ve formátu RAW.  Fuji X nabízí mnoho možností, jak ovlivnit technickou kvalitu snímku a tak jsem postupně měnil různé kombinace nastavení fotoaparátu a zjišťoval, jak se bude měnit technická kvalita fotografií.
Nakonec jsem dospěl k hodnotám, které nyní používám pro scénickou fotografii:

Q – Menu

ISO AUTO 200-3200. Ve většině záběrů nevyužiji takto nastavené ISO v plném rozsahu. Nejčastěji mám snímky s hodnotou ISO 1000-2000. Rychlost závěrky nastavuji na 1/250, abych se vyvaroval pohybové neostrosti. Pokud vím, že aktéři budou na pódiu hodně v pohybu nastavuji 1/320.

DR AUTO – změny dynamického rozsahu (100, 200, 400) přenechávám fotoaparátu, který si upravuje nastavení podle aktuálního kontrastu scény. Ze zkušenosti mohu konstatovat, že to dělá dobře.

K – VYVÁŽENÍ BÍLÉ  řeším podle převládajícího nasvícení scény. Maximální komfort nabízí v tomto ohledu hledáček EVF, kde si kontroluji pravým okem obraz v hledáčku a levým sleduji scénu. Otáčením zadního roleru měním hodnotu Kelvinů, tak, až se obraz v EVF nejvíce blíží barevnosti scény. Jasně, že lze u RAFů změnit vyvážení bílé v postprocesu, ale tato metoda šetří práci.

NOISE REDUCTION (NR) používám hodnotu -2 a případnou korekci šumu v obrazu upravím až při postprocesu. Nemám rád příliš „vyžehlený“ snímek, kde redukce šumu začne ubírat detaily.

IMAGE PROFILE preferuji PRO NEG STANDARD se zvýšenou saturací barev (viz COLOR).

IMAGE FORMAT jak jsem již uvedl fotím JPEG a RAF a někdy je prostě JPEG perfektní a není na něm co vylepšit – čili ušetřím čas. Proto nastavuji RAW+FINE JPEG.

SHADOW TONE na hodnotě -2, protože reflektory vytvářejí často velmi hluboký stín a mně se pak hodí při postprocesu zachované vykreslení ve stínech, protože kontrast mohu přidat vždy.

HIGHLIGT TONE je rovněž -2 ze stejných důvodů. Dávám přednost měkčímu podání.

COLOR +1, protože profil PRO NEG STANDARD dává tlumené barvy, tak to kompenzuji, aniž bych se dostal do situace příliš saturovaných barev.

SHARP – nejvíce diskutované nastavení, jehož hodnota se odvíjí také od subjektivního pohledu fotografa. Preferuji -2, což mi dává možnost „doladit“ ostrost během postprocesu. Obvykle používám objektiv XF 50-140/2,8 nebo XF 90/2, který sám o sobě dává velmi ostrý obraz. Při vysokých hodnotách ISO takové neagresivní nastavení ostrosti snižuje zvýraznění šumu. SW ve fotoaprátu nemá možnosti doostření během zpracování snímku jako plnohodnotný foto editor, který nabízí širokou paletu nástrojů, nejen celoplošného, ale i lokálního doostření. Nemusí se mnou všichni souhlasit. Jak už jsem na začátku uvedl, je nastavení ostrosti v těle do značné míry otázkou subjektivního pocitu.

PS: Nedávno jsem dostal od jednoho zkušeného fotografa zajímavý tip na trik se šumem. Modrý kanál jsem obvykle používal pro doostření (pokud to bylo třeba), ale nikdy mně nenapadlo použít editování barevných kanálů k selektivní redukci šumu. Mimořádně vhodný pro takové operace je program Affinity Photo, kde lze při editování v rámci barevných kanálů zvolit funkci Bilateral Blur…, která dovoluje rozostření plochy při zachování ostrosti hran.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *